Tatínek se utrhnul od rodinných a domácích povinností a vydal se na kole vytvářet endorfiny. Dnes u nás nádherně svítilo slunce, ale foukal vítr a ustřižené rifle se neukázaly jako ta nejlepší volba. Dokud na horách úplně neroztaje sníh, není ani v kraji moc teplo. Kráska, za kterou jsem se vydal, byla postavená asi před šesti lety, prý za peníze za "vesnici roku" v Královéhradeckém kraji. Jako většina rozhleden nestojí v údolí, a tak když jsem sestupoval z kola, už mi zima rozhodně nebyla.
První pohled na cíl dnešní cesty.
Ve vrcholovém trámoví je zavěšený zvon, jen málokdo z návštěvníků si na něj nezazvoní.
Celkový pohled na štíhlou dřevěnou krásku.
V údolí Tiché Orlice se konečně probouzí život, tatínek je ale technik, a i když má opuštěné louky a lesy tisíckrát raději než blikání počítače, většinu květin nepojmenuje.....ani tu žlutou na horní fotce.
Dole ty bílé snad budou sasanky.